Příběh Kubečkových

Městečko řemeslníků

Kelč leží mezi Valašským Meziříčím a Hranicemi, na rozhraní Valašska a Hané. V 19. století to bylo malé poddanské městečko s náměstím, farou a zámkem. Žili tu hlavně řemeslníci: tkalci, soukeníci, ševci, řezníci, kožešníci, kováři a bednáři. A právě mezi bednáři začíná příběh Kubečkových.

V Kelči tehdy žily nejméně dvě rodiny, které se jmenovaly Kubečka nebo Kubeša, a v matrikách se snadno pletou. Naše je ta, která vyráběla sudy – a dvě generace bydlela v domě číslo 205.

Voják, který se stal bednářem (asi 1780–1855)

Nejstarší doložený Kubečka je Jiří (v německých zápisech Georg), narozený kolem roku 1780. Kde přesně, zatím nevíme; jedna stopa vede do sousedních Kladerub, kde se 21. dubna 1779 narodil Jiří, syn sedláka Jana Kubeši – potvrzené to ale není.

Jiří byl voják. V únoru 1803 se v Kelči ženil jako čtyřiadvacetiletý „prostý voják pěšího pluku“ s Annou, dcerou tkalce Josefa Schlesingera (?). O rok později se jim narodila dcera Kateřina. Byla to doba napoleonských válek a vojenská služba tehdy trvala i desítky let: ještě v roce 1816 je Jiří v matrice zapsán jako vojín pěšího pluku velkovévody toskánského. Jestli bojoval, matriky neříkají.

Rok 1816 byl pro něj zlomový. V květnu mu v domě čp. 205 zemřela na zápal plic manželka Anna, bylo jí 39 let. O necelé tři měsíce později, 7. srpna 1816, stál Jiří znovu před oltářem – tentokrát už ne jako voják, ale jako „Fassbinder von Keltsch“, bednář z Kelče. Jeho druhou ženou se stala osmadvacetiletá Anna, dcera kelečského kováře Josefa Wachy (?).

V domě čp. 205 pak Jiří vyráběl sudy, kádě a necky skoro čtyřicet let. Zemřel tam 1. září 1855 na plicní souchotiny, ve věku asi 75 let.

Dva křty na jedné stránce (1817–1855)

5. listopadu 1817 se Jiřímu a Anně narodil syn Josef. Když dnes listujeme kelečskou křestní matrikou, najdeme na téže stránce, o dva měsíce dřív, ještě jedno dítě: 31. srpna 1817 se v domě čp. 14 narodila Františka, dcera měšťana Josefa Syrčanského a Magdaleny roz. Mojžíškové (?), vnučka tkalce plátna Ignáce Mojžíška (?). K oběma dětem přišla stejná porodní bába, Anna Horažilová (?).

Ty dvě děti spolu vyrůstaly v malém městečku – a 1. února 1842, obě čtyřiadvacetiletá, se vzaly. Josef převzal otcovo řemeslo i dům čp. 205 a stal se druhým bednářem v rodě.

V roce 1855 přišla rodina během pěti měsíců o dva nejstarší členy: v březnu zemřela Františčina matka Magdalena, v září Josefův otec Jiří.

Bednář a „nezletilá“ nevěsta (1846–1883)

1. července 1846 se Josefovi a Františce narodil syn – opět Josef. Za kmotra mu šel obuvník Antonín Važanský.

Josef mladší se vyučil bednářem jako otec i děd. 13. září 1870 se oženil s Marií Srkalovou, dcerou zemřelého kelečského tkalce Jana Srkaly a vnučkou kožešníka Tomáše Rady. Marii bylo 23 let – a to tehdy znamenalo nezletilost, plnoletost začínala až ve 24. Protože jí otec už nežil, musel ji okresní soud v Hranicích týden před svatbou úředně prohlásit za plnoletou, jinak by se nesměla vdát. Svědkem na svatbě byl tentýž obuvník Važanský, který Josefovi o 24 let dřív šel za kmotra.

Mladí manželé bydleli nejprve v čp. 40, později v čp. 336. Tři generace bednářů – Jiří, Josef a Josef – tak v Kelči vyráběly sudy nejméně od roku 1816 do konce 19. století.

Vendelín a Marie (1883–1973)

17. října 1883 se v čp. 336 narodil Vendelín, syn Josefa a Marie. 9. září 1908 si v kelečském kostele vzal Marii Malijurovou, dceru tkalce Karla Malijury. Byla o rok a půl starší a bydlela kousek od nich, v čp. 234. I ona pocházela z řemeslnické rodiny: tkalci Malijurové z Kelče, soukeníci Šulákové z Posvátna, řeznický mistr Perutka z Kelče.

Vendelín a Marie měli nejméně šest dětí: Marii (* 1910), Vojtěcha (* 1911), Josefa (* 1913), Hadmilu (?) (* 1916), Vlastimilu, později provdanou Zahradníkovou, a Augustina, narozeného 22. srpna 1919. Čím se Vendelín živil, zatím nevíme. Podle údajů z cizích rodokmenů zemřel v roce 1973 a Marie v roce 1981.

Augustin (1919–2005)

Augustin se narodil ještě v Kelči, ale život prožil jinde. Byl malířem a mistrem ve výchovném ústavu v Novém Jičíně a hrál na housle a na trubku.

Oženil se s Andělou Macháčkovou z Malé Lhoty (dnes Lhota u Kelče), výhybkářkou. Měli spolu čtyři děti: Marii (provdanou Šimáčkovou), Bohumíru (provdanou Sabelovou), Stanislava a Miroslava. Manželství se ale rozpadlo a skončilo rozvodem. Augustin se podruhé oženil s Etelkou Mynářovou, Anděla se znovu vdala za Jaroslava Rengela.

Augustin zemřel 27. prosince 2005 v Odrách, Anděla 28. října 2008 v Novém Jičíně. Oba jsou pohřbeni v Novém Jičíně.

Dnes

Stanislav Kubečka (* 1950) a jeho syn Martin (* 1970, Vsetín) jsou osmou a devátou generací od vojáka a bednáře Jiřího. Kelč, kde rod žil přes sto let, je od Vsetína necelých třicet kilometrů.

Co ještě hledáme

• Kde se narodil Jiří Kubečka – v Kladerubech, nebo jinde?
• Kdo byli Jiřího rodiče, a tedy další generace do 18. století.
• Čím se živil Vendelín a kdy přesně zemřel.