Zajímavosti z rodokmenu

Tři generace kominíků

Leonard Mišurec, pradědeček Martina, se narodil roku 1899 ve Vyškově v rodině kominického mistra Viléma. Kominickým mistrem ve Vyškově byl i Vilémův otec Tomáš – syn tkalce Josefa Mišurce ze Žlutavy u Napajedel. Z tkalcovského stavu na Zlínsku se tak Tomáš vypracoval na mistra kominického řemesla ve Vyškově a řemeslo pak předal synovi. Vilém se později přestěhoval do Kopřivnice a kominickým mistrem v Ostravě byl ještě v roce 1949 Karel Mišurec – svědek na svatbě Martinových prarodičů. Leonard jako jediný zvolil jinou dráhu: stal se číšníkem ve Štramberku. (křty Vyškov 1869 a 1899; rodný list Jiřiny 1949; oddací list 1949)

Předek ze Švýcarska

Leonardova babička Melanie byla dcerou Kašpara Kaisera, revírníka (lesníka) v Basileji ve Švýcarsku. Její manžel Emil Madejski, skladník v Brně, nesl polské příjmení. Ve Vyškově se tak v roce 1899 sešla rodina s kořeny ve Švýcarsku, Polsku i na Hané. (křest Vyškov 1899)

Bednář a tkadlec z Kelče

Když se 9. září 1908 v Kelči ženil Vendelín Kubečka, bylo mu 24 let. Jeho otec Josef byl bednář: vyráběl sudy, kádě a necky. Nevěsta Marie Malijurová byla o rok a půl starší a pocházela z rodiny tkalce Karla Malijury. Bydleli kousek od sebe, on v čp. 336, ona v čp. 234. (oddací matrika Kelč 1908)

Řemeslnické město

Kelč byla v 19. století městečkem řemeslníků a v Martinově rodokmenu to je vidět: Kubečkové byli bednáři nejméně po tři generace (Jiří, Josef starší i Josef mladší), Malijurové a Srkalové tkalci (Malijurové dokonce „Kunstweber“ – tkalci jemných látek), Šulák soukeník z Posvátna, o generaci výš ještě dva řezníci (Perutka z Kelče a Kubíček z Hranic) a kožešník Radda. Rolníkem či měšťanem byl jen Josef Syrčanský. (křty Vendelína 1883 a Marie 1882, sňatek Malijura × Šuláková 1866, Kelč)

Svatba o Velikonocích

Pradědeček Jan Mohyla, hutník z Místku, a Filomena Kubačková, dcera hutníka z Místku-Bahna, se vzali 10. dubna 1926. Ohlášky měli jen jedny, o Velikonoční neděli – další dvě jim církev i okresní úřad prominuly. A pospíchat bylo kam: 6. července 1926, necelé tři měsíce po svatbě, se jim v domě Kubačkových v Bahně čp. 107 narodil syn Bohumil, Martinův dědeček. Kmotrem mu šel Jan Chlebek, železničář, který byl i svědkem na svatbě. (oddací matrika Místek 1926; rodný list Bohumila)

Pan Sýkora, svědek dvou svateb

Na svatbě Leonarda Mišurce a Antonie Pechové v Kopřivnici roku 1924 byl svědkem Metod Sýkora, úředník z Prahy. O 25 let později, v roce 1949, stál jako svědek i u svatby jejich dcery Jiřiny s Bohumilem Mohylou ve Frýdku. Podle vzpomínky Martinovy maminky to byl Jiřinin strýc, „nějaký vyšší úředník, snad ve vládě“. Malá Jiřina k Sýkorovým do Prahy jezdila na celé prázdniny, aby trochu odlehčila rodině doma. Moc ráda tam nebyla: dopoledne i odpoledne uklízela a leštila stříbro. (oddací matrika Kopřivnice 1924; oddací list 1949; vzpomínka Elišky)

Bednáři z obou stran

Kubečkové z Kelče byli bednáři – sudy a kádě vyráběli nejméně tři generace – Jiří (?), Josef starší a Josef mladší. A o sto kilometrů dál, ve Starých Hamrech v Beskydech, dělal stejné řemeslo Jan Mohyla, prapraprapradědeček z maminčiny strany. Martin má tedy bednáře v rodokmenu z otcovy i z matčiny strany, aniž by o sobě ty rodiny věděly. (křest Vendelína Kubečky, Kelč 1883; křest Jana Mohyly, Staré Město 1900)

Z České Třebové do Kopřivnice

Stolař Ferdinand Pech z Kopřivnice, prapradědeček z maminčiny strany, se narodil 16. října 1868 v České Třebové – jako nemanželské dítě. Jeho maminka Amálie Zimprichová, z tkalcovské rodiny, byla svobodná. Otec, truhlář na dráze Ferdinand Pech, se ale na faru dostavil sám, před dvěma svědky požádal, aby ho zapsali jako otce, a do matriky se vlastní rukou podepsal. Za osm měsíců, 1. června 1869, si Amálii vzal a malý Ferdinand se tím stal manželským synem. Rod Pechů přitom pocházel z Pacova na Vysočině, kde byl dědeček Karel hrnčířem. Po dědovi hrnčíři, otci truhláři u železnice a synovi stolaři: tři generace, tři různá řemesla, a cesta z Pacova přes Českou Třebovou až do Kopřivnice. (křest Česká Třebová 1868; oddací matrika Česká Třebová 1869; křest Antonie Pechové, Kopřivnice 1902)

Když matrika přeskočí generaci

Při křtu Antonie Pechové v Kopřivnici roku 1902 zapsal farář jako rodiče jejího otce Ferdinanda „Karla Pecha a Marii Zimprichovou“. Původní zápisy z České Třebové ale ukázaly, že to byli Ferdinandovi dědeček a babička – rodiče byli Ferdinand Pech a Amálie Zimprichová. Proto se v rodokmenu vyplácí dohledat vždy i původní zápis. (křest Kopřivnice 1902; křest Česká Třebová 1868)

Obuvník Važanský – kmotr i svědek

Když se 1. července 1846 v Kelči narodil bednářův syn Josef Kubečka, šel mu za kmotra obuvník Antonín Važanský. O 24 let později, 13. září 1870, stál tentýž Antonín Važanský jako svědek u Josefovy svatby s Marií Srkalovou. Nevěstě bylo 23 let – tehdy to znamenalo nezletilost – a protože jí otec už nežil, musel ji okresní soud v Hranicích týden před svatbou úředně prohlásit za plnoletou. (křest Kelč 1846; oddací matrika Kelč 1870)

Dva křty na jedné stránce

V kelečské křestní matrice roku 1817 jsou na téže stránce zapsané dvě děti: 31. srpna se v domě čp. 14 narodila Františka, dcera měšťana Josefa Syrčanského (?), a 5. listopadu v domě čp. 205 Josef, syn bednáře Jiřího Kubečky. Křtili je kaplani téže fary, k oběma přišla stejná porodní bába Anna Horažilová (?). O čtyřiadvacet let později, 1. února 1842, se ti dva vzali – a z jejich manželství pochází celá Martinova kelečská linie. (křty Kelč 1817; oddací matrika Kelč 1842)

Voják, který se stal bednářem

Když 14. května 1816 zemřela v Kelči čp. 205 Anna Kubečková, zapsal farář jejího muže Jiřího jako „vojína pěšího pluku velkovévody toskánského“. O necelé tři měsíce později, 7. srpna 1816, se Jiří z téhož domu znovu ženil – a v oddací matrice už stojí „Fassbinder“, bednář. Z vojáka napoleonských let se stal zakladatel bednářského rodu: sudy v Kelči vyráběl on, jeho syn i vnuk. Zemřel v roce 1855 ve věku asi 75 let. (úmrtí Kelč 1816; oddací matrika Kelč 1816; úmrtí Kelč 1855)

Obec pod hladinou

Mohylovi a Kokešovi žili ve Starých Hamrech v Beskydech – v roce 1873 se tam v domě čp. 92 narodil Jan Mohyla, Martinův prapradědeček. Staré Hamry, jak je znali, už neexistují: v roce 1951 byla obec rozdělena mezi dnešní Staré Hamry, Ostravici a Bílou, a v letech 1964–1969 zatopila původní střed obce přehrada Šance. Polovina obyvatel se musela vystěhovat. Z bývalého centra zůstal na návrší nad vodou kostel sv. Jindřicha z roku 1865 – v něm byl Jan nejspíš pokřtěn. Kde přesně stál dům čp. 92, zatím nevíme; možná pod hladinou. (křest Staré Hamry 1873; cs.wikipedia: Staré Hamry, Kostel sv. Jindřicha)

Babička, která se dožila svatby vnučky

Mariana Šuláková se narodila 28. června 1840 v Posvátně u Kelče, v domě čp. 7, kde už v roce 1814 přišel na svět i její otec, soukeník Leopold Šulák – a kde soukenictví provozoval už dědeček Jakub. 9. září 1908 se v Kelči vdávala její dcera Marie Malijurová za Vendelína Kubečku. O sedmnáct dní později, 26. září 1908, Mariana v Kelči zemřela. Datum jejího úmrtí kdosi později připsal tužkou na okraj jejího křestního zápisu. (křty Posvátno 1814 a 1840; oddací matrika Kelč 1908)

Otcův podpis pod svatebním zápisem

Když se 10. září 1839 v Kelči vdávala jednadvacetiletá Josefa Perutková za soukenického mistra Leopolda Šuláka z Posvátna, byla podle tehdejšího práva ještě nezletilá. Její otec, kelečský řeznický mistr František Perutka, proto připsal přímo pod zápis v oddací matrice souhlas („Ich Franz Perutka, Vater der minderjährigen Braut, gebe hiemit zu dieser Ehe meine Einwilligung“) a podepsal se spolu se dvěma svědky. Vnučky se už nedočkal: když se 28. června 1840 v Posvátně narodila Mariana, zapsal ho farář jako zemřelého. Řeznictví František zdědil po otci: když se 6. února 1814 sám ženil, zapsal ho farář jako syna kelečského řezníka Františka Perutky, „sám také řezníkem“. (oddací matrika Kelč 1839 a 1814; křest Posvátno 1840)

Svatba „od vedle“

Babička Anděla Macháčková se podle rodinného stromu narodila „na Blanensku“. Matriky ale ukázaly, že šlo o Malou Lhotu, dnes Lhotu u Kelče, jen pár kilometrů od Kelče, kde se narodil dědeček Augustin Kubečka. Celá Andělina rodina žila v okolí: Macháčkovi v Malé Lhotě v domě čp. 22 nejméně od 50. let 19. století, prababička Barbora Hadašová pocházela ze sedlácké rodiny v Komárovicích, Kundrátovi a Hapkovi hospodařili v Podolí a Loučce. Augustin a Anděla si tak vzali někoho od vedle – jejich předkové žili celé generace do pěti kilometrů od sebe. (křty Malá Lhota 1858, Podolí 1866, 1870 a 1894; úmrtí Malá Lhota 1929)

Narozen na svátek svého patrona

Andělin dědeček Josef Kundrát z Podolí se narodil 27. srpna 1866 a farář ho téhož dne pokřtil jako „Josefa Kalasanského“ – podle světce, jehož svátek na 27. srpna připadá. Josef pak hospodařil v domě čp. 6, kam se přiženil k Anně Hapkové; po její smrti se v roce 1907 oženil podruhé. (křty Podolí 1866, 1870 a 1908)

Zpátky na Starých Hamrech

Rod Mohylů pochází ze Starých Hamrů v Beskydech. Podle parcelního protokolu z roku 1836 hospodařili Mohylové na několika chalupách: Josef na čp. 70 v Šanci–Uhlisku, další Josef na čp. 77 a Martin na čp. 76 v Řečici. Prapraprapradědeček Pavel Magdoň měl chalupu čp. 79 v Řehucí; tam si v roce 1841 Josef Mohyla bral jeho dceru Barboru. Jan Mohyla, Martinův prapradědeček, se v roce 1873 narodil v čp. 92 v Podgruni – v domě, který patřil vrchnosti, arcivévodovi Karlovi Těšínskému. Staré Hamry tehdy sahaly až na sever do dnešní Ostravice – a právě tam dnes, po bezmála dvou stoletích, Martin bydlí. Z domů v Šanci a Řečici nezbylo nic; údolí zaplavila v letech 1964–1969 přehrada Šance. (parcelní protokol Staré Hamry 1836; oddací matrika Staré Hamry 1841; křest Staré Hamry 1873)

Svatba přes plot

Josef Kokeš se 24. ledna 1844 narodil ve Starých Hamrech v chalupě čp. 106 na Gruni, v rodině pasekáře – člověka, který hospodařil na vykácené a vypálené „pasece“ v horském lese. Nevěstu si v roce 1870 našel hned vedle: Marianna Kopcová bydlela v sousedním čp. 105. Josef pak v rodném domě hospodařil celý život, po něm syn Josef a ještě v roce 1921 tam jako vdova a výměnkářka dožívala Marianna. Kopcovi zůstali vedle: čp. 105 v roce 1910 patřilo Janu Kopcovi, nejspíš Mariannině bratrovi. (křest Staré Hamry 1844; oddací matrika Staré Hamry 1870; seznam obyvatel 1910 a 1921)

Křest zapsaný o třináct let později

Mariannin křest se nejdřív nedařilo najít. Sčítání lidu z roku 1921 jí dávalo narození 25. 3. 1847, jenže tehdy se žádná Kopcová nenarodila. Vysvětlení je v křestní knize Starých Hamrů: v roce 1865 do ní farář pod nadpisem „Nachtrag“ (dodatek) dopsal najednou šest dětí Jana a Johanny Kopcových z čp. 105, narozených v letech 1851–1861. Do knihy se tehdy z nějakého důvodu nedostaly. Marianna se podle dodatku narodila 26. prosince 1852, takže při svatbě jí bylo opravdu 17 let, jak říká oddací zápis. Záhadná je i její matka Johanna: dodatek ji píše jako „rozenou Zavodňokovou, správně dceru Jana Janovského, pasekáře v Čeladné“. (křty Staré Hamry, dodatek 1865; oddací matrika 1870; sčítání 1921)

Strýc v Brazílii

Andělin nevlastní strýc Alois Kundrát, narozený roku 1910 v Podolí u Kelče, odešel za oceán a zemřel roku 1972 v São Paulu. Jeho potomci v Brazílii dodnes nesou příjmení Kundrat a vedou si vlastní rodokmen. Do Brazílie odcházely z Moravy mezi válkami tisíce lidí za prací. (podle rodinného stromu a stromu brazilských příbuzných na MyHeritage; neověřeno matrikou)

Chalupa po tchánovi

Grunt čp. 106 na Gruni nepatřil Kokešům odjakživa. Založil ho roku 1765 Josef Kopec a v letech 1796 až 1836 na něm hospodařil chalupník Josef Vrbel. Jeho dcera Marina si vzala Josefa Kokeše a roku 1851 už jsou jako majitelé zapsáni „Josef a Marie Kokešovi“. Stará Vrblová s nimi dožívala na výměnku. Kokešové pak chalupu drželi přes sto dvacet let, až do roku 1973. Původní srubové stavení prý stojí dodnes jako Staré Hamry čp. 74. (parcelní protokol 1836; Historie usedlostí obce Staré Hamry, 5. díl – podle gruntovních knih a popisu duší, opis webu Historie Starých Hamer)

Škola v chalupě Mohylů

V chalupě Mohylů čp. 70 na Řečici byla kolem roku 1830 dočasná škola. O kus dál, v dřevěné chalupě čp. 77, kterou roku 1793 postavil jiný Josef Mohyla, se učilo až do roku 1893. Jeden učitel tehdy tři dny v týdnu učil na Řečici a tři dny na Gruni. Obě chalupy už nestojí: čp. 70 vyhořelo 2. srpna 1928 a místo leží u přehrady Šance. (Historie usedlostí obce Staré Hamry, 3. díl, opis webu Historie Starých Hamer)

Tkalcovský dům čp. 167

Dům čp. 167 v Kelči patřil tkalcům Srkalovým nejméně tři generace. V listopadu 1772 se odtud ženil mládenec Josef Srkala, syn zemřelého tkalce Augustina, s Barborou, dcerou krejčího Václava Střížanského (?). Barbora porodila první dceru Annu Barboru sedm měsíců po svatbě, v červnu 1773; pak přišli Ambrož Josef, František Gabriel, Barbora Johanna a Antonín Jan a kmotry jim většinou šli sousedé, tkadlec Antonín Schober s manželkou. Roku 1803 se z téhož domu ženil Vendelín Srkala, už jako tkalcovský mistr a „syn zemřelého tkalce Josefa“, a 6. května 1808 se tu narodil jeho syn Jan – Martinův předek. Srkalové ovšem v Kelči nebyli sami: tkalcem byl i Václav Srkala, jehož synové Ignác a Josef se ženili v letech 1792–1793, a kožešníkem Jan Srkala. Vendelínův vlastní křest se zatím nenašel, a tak je napojení na Josefa a Barboru zatím jen velmi pravděpodobné – prozradil ho právě společný dům. (oddací matriky Kelč 1772, 1792, 1793 a 1803; křty Kelč 1773–1781 a 1808)

Tkadlec, který utonul

Josef Srkala, tkalcovský mistr z Kelče čp. 167, zemřel 3. února 1800 ve věku 60 let – farář do matriky zapsal „im Wasser ertrunken“, utonul ve vodě. Uprostřed zimy; zda se propadl ledem na rybníce, nebo spadl do potoka, zápis neříká. Jeho žena Barbora zemřela už v lednu 1795 na souchotiny, bylo jí 46 let. O tři roky později se z téhož domu ženil Vendelín Srkala, už sám tkalcovský mistr – syn, který po rodičích převzal dům i řemeslo. (úmrtní matrika Kelč 1795 a 1800; oddací matrika Kelč 1803)